Boj u Moravské Chrástové

Nacistické Německo mnichovským diktátem získalo vše, co žádalo, ale klid nenastal. Zcela svévolně a proti duchu Mnichova došlo 10. října 1938 k obsazení Poličky, kde v té době žilo 5.891 Čechů a jen 149 Němců. Město bylo propuštěno ze záboru až po českých a mezinárodních protestech 24. listopadu 1938. K provokaci a vážnému incidentu došlo u Moravské Chrastové, která patřila podle map okleštěnému Československu. Místním Němcům se tento stav nelíbil a rozhodli se situaci změnit.

Julius Hönig, okresní vůdce SdP ve Svitavách, se ujistil až v Berlíně, že akce na svévolné porušení hranic bude z německé strany tolerována a naplánoval přepadení Moravské Chrastové, včetně osady Půlpecen. Útok s momentem překvapení přišel ze dvou stran. První úder byl veden po silnici Svitavy směrem na Letovice. Velitelem byl další aktivní svitavský henleinovec Roland Bier, měl k dispozici 120 mužů. Druhý úder přišel od severu a směřoval na východní okraj Mor. Chrastové. Pod vedením Franze Jahla se tu soustředilo 140 mužů. Třetí oddíl v síle 200 mužů tvořil zálohu. Přepad byl zahájen před půlnocí 30. října 1938. Na německé straně hranic se v utajené záloze připravoval jeden prapor 2. německého policejního pluku. Na nové hranici u Moravské Chrastové stálo desetičlenné družstvo SOS, posílené oddílem četnictva z Brna. Příslušníky SOS doplňovalo několik československých vojáků.

Okolo půl třetí 31. října byla obec obklíčena. Skupina ordnerů pročesala každý dům, do rukou henleinovců padlo 13 četníků, 13 finančníků a 7 civilních osob, mezi nimi též kaplan Vincenc Linhart. Zajatci byli odvedeni nejprve do Brněnce, někteří do Svitav, do Šumperka a na jiná místa. Při přestřelce byl raněn Adolf Říha. Zastřelen byl Antonín Šoščák, když neopatrně vyhlédl z půdního okénka. Do zajetí padl také jeden čs. voják. Počet odvlečených osob stoupl až na 57. Někteří z nich byli týráni. Bohuslav Příhoda měl rozbitou hlavu úderem pistole od německého důstojníka.

Do obsazené Moravské Chrastové přijel major Fridrich Platzer, velitel 2. praporu 2. německého policejního pluku se sídlem v Šumperku. Útočníci postupovali do Rozhrání. To již se rozpoutal boj ordnerů s příslušníky 11. roty 13. pěšího pluku, který byl ubytován ve zdejší sokolovně. Velitelem byl štábní kapitán Krčmář, který byl také zajat, ale za pomoci čs. vojáka maďarské národnosti uprchl, aby se ujal velení. Do té doby si vedl statečně se svým družstvem četař Zralý.

Směrem od Letovic přijela tři auta čs. armády s rotou vojáků na pomoc. Od Moravské Chrastové vyjel v osobním autě vstříc velitel schutzpolizei major Platzer a arogantně žádal volnou cestu až do Letovic, které budou také obsazeny. Plukovník Karel Čejka, tehdy velitel 13. pěšího pluku, dal majora zatknout. Jednoho německého vojáka propustil, aby vyřídil, že Moravská Chrastová musí být uvolněna a musí být propuštěni také zadržení lidé. Německý major vyhrožoval dokonce dělostřeleckou palbou, ale plukovník Čejka trval na svém. Bylo vidět, že rázné jednání na nacistu platí. O něco později se podařilo zajmout i okresního vedoucího SdP J. Höniga ze Svitav. A právě u něho se našel telegram z Berlína se souhlasem k porušení hranic. Zajatí Němci byli odsunuti do Boskovic, později byli propuštěni.

Plukovník K. Čejka s rozvinutou rojnicí podnikl protiútok. O Moravskou Chrastovou henleinovci zuřivě bojovali. Zraněn byl poručík Nedbal a vojín Karel Pazdera. Bojové střetnutí zaplatili životem svobodník Jan Černý a vojíni Tomáš Moravek, Bedřich Stuchlík a Alois Žatka. Také na německé straně bylo několik raněných, ale nacisté se snažili pravdivé údaje utajit. Z propagandistických důvodů, aby vyvolali další konflikt a nasazení jednotek německé armády počty raněných nadsazovali. Česká strana byla vykreslena jako útočící. Nejpřísnější utajení se vztahovalo na přítomnost německých regulérních jednotek. Skutečné ztráty neznalo ani německé obyvatelstvo. Nicméně se podařilo zjistit, že byl zraněn ordner Scheday z Hradce nad Svitavou (tehdy Grandorf) a Rudolf Woletz, knihovník ze Svitav, zemřel na zranění v nemocnici ve Svitavách. Henleinovci mu vystrojili pohřeb za účasti 3.500 osob.

Útočníci byli odraženi, ale nacisté nenaléhali znova na zabrání dalších částí okleštěné republiky. Uvedený incident byl tak rozsáhlý, že by snadno mohl sloužit nacistickému Německu k rozpoutání války. Nestalo se tak, ze strategických důvodů se to nyní nejevilo Berlínu jako vhodný čin. Použili opět diplomatický tlak a vyhrožování.

Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939, rof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.